Z historie folklóru
Z III. dílu obecní kroniky z roku 1930
Zpěv
Tak jako vyšívání, tak i zpěv chová v sobě cosi osobitého, zvláštního, ryzího, ač v dnešní době již hodně upadá vlivem přinesených pěsniček ze světa a z vojny. U nás sa zpívá dosud hodně. Děvčice nebo chlapci zpívají buď sami nebo spolu když se jde večer z práce, při práci samé, při odrhání turkyně pod návratím nebo na dvoře, při drápání peří, při vaření trnek, při svatbě, před a při asendě a zkrátka zpěv neopouští naši mládež po celý rok. Chlapci zpívají po dědině obyčejně v sobotu a v neděli večer. I staří si rádi zazpívají při hostině svatební, při při prodávání peřin, při čepení nevěsty, ale i jindy, zvláště pak, když sa nakuráší.
Zvyky
Nejveselejší doba je konec masopustu. Tři dni ve “fašanky” hraje muzika a tančí mladý- starý, až by sa utančil( třeba aj v kožuchu). Hloučky chlapců- rovesníků- chodí po “bobkách”. Jsou oblečeni v malebný pestrý kroj, klobouky mají ozdobené papírovými pentlemi. Za zpěvu a hudby chodí dům od domu a zavdávají hospodáři, hospodyni i dorostlejší chase a v síni zatančí s hospodyní nebo dcerou jeden i více tanců, dostanou slaninu, vejce klobásy i peníze, poděkují a jdou dále. Až pochodí celou ves, zajdou do hospody, tam si dobře pojí, upijí, po případě i zdřimnou aby mohli večer k muzice. Krásné při bobkování jsou četné písničky.
Veselým i truchlivým zpěvem oživena je vesnice poslední dobou před odvodem. Chlapci chodí s odvodními lístky za klobouky dědinou, zazpívají si a často na některého rekruta vypijí 1 i 2 čtvrtky hl piva. V den odvodu časně ráno vesele odjíždějí na ověnčených vozech k Ostrohu. Odvedení se vrací s bohatě ověnčenými klobouky a neodvedení s vařečkami. První zábava po odvodu bývá pořádána vojáky.
Na neděli Smrtnou chodí děti se smrtí. Nosí ze slámy zhotovenou loutku velikosti dívky, oblečenou ve lhotecký kroj. Chodí dům od domu a při tom zpívají.
Chlapci se nejvíce těšívají na šlahačku. Ta začíná o půlnoci před velikonočním pondělkem. Nejdříve jde každý ke své milé; od ní dostane pěkně vyšívaný šáteček a několik malovaných vajíček, kraslic, cukrovinky i ořechy. Však on jí to všechno oplatí na pouti u Antonínka. Pak se přidá ke skupině chlapců jiných a chodí dům od domu, jako “po babkách”. Poněvadž chlapci tropí po dědině velký hluk, mívá obecní výbor té noci tak zvanou vartu. Ráno na velikonoční pondělí chodí i děti ke svým příbuzným na šlahačku.
V pondělí svatodušní konávala se zde “jízda králů”. Tento pěkný, slovácký zvyk bohužel u nás mizí!
Těžko se koncem září loučívají vojáci, neboť začíná ve vesnici veselý život: Vaření a sušení trnek. Zima rychle uběhne. Ve dne dívky vyšívají a večer se dere peří anebo beseduje. Chlapci udržují veselou náladu škádlením děvčat a starší zase baví vyprávěním pověstí a příběhů z dob minulých. Nikdy se však nezapomene na události toho dne a proklepe se kde kdo.
Nejzajímavější bývají o tom, kdo se bude ženit nebo vdávat. Však ty lhotecké svatby nebývají už takové jako kdysi. Krásné zvyky, při nich vtipná říkání, zanikají a lid zvyká svatbám prostým, při nichž je přítomno jen nejbližší příbuzenstvo. Muzika však nechybí ani při jedné svatbě.
Kroj
Ostrožská Lhota náleží svým krojem do okrsku uh. Ostrožského. Stejný kroj se nosí ještě v Nové Vsi, Chylicích, Kvačicích, Ostrožském Předměstí, Blatnici, Blatničce a Hluku. Kroj tento podobá se poněkud uh. hradištskému, ale liší se od něho větší bohatostí. Jemu zase nejbližší je kroj veselský. Hlavními znaky ostrožského kroje jsou především velké, červené, kadeřavé “střapaté” kytky u mužských kordul, velice krásný, skoro bohatýrský mužský kožich a zajímavé vázání ženských šátků na záušnice, při čemž cíp v týle je úplně uschován pod vázání. Sváteční fěrtůšek lemován je tu již od 50 let (19 století) bílými krajkami.
V Ostrožské Lhotě ve všední den v nynější již době, mnoho toho tak jako jinde neuvidíme. Je mužský i ženský šat na “dělný deň” velmi prostý a jednoduchý. V létě muž obleče obyčejné soukenné gatě, kdysi široké plátěné buď z konopného nebo lněného plátna, do gatí zapáše si krátkou košulu, kdy jen se širokými rukávy a širokým stánkem, nyní již většinou “panskou”. Všední košile, ježto nebyla vyšívána, zvala se sprostá. V předu opasuje si muž obyčejně modrou zástěru. Na hlavě má posazen širák(klobouk). Kdysi bez stříšky jako “hrotek”, nyní se střechou a barvy černé. Je bos, nebo má gatě zastrčeny do holének vysokých bot.
Ženské mají na sobě košulu s opléčkem, jež držena je trháčkem přes rameno; dole je ovroubena. V zadu se přepasují černým plátěným šorcem, vpředu pak širokou zástěrou, t. ř. fěrtůškem, jenž zakrývá i boky a barvy bývá převážně černé nebo modré. Na svrchní část těla oblékaly se kdysi t. zv. natahačky, nití to vyšívané rukávce, jejichž rukávy sahaly jen po lokty a bývaly zakončeny plátěnými kadrlemi místo tkaniček. Později nahraženy natahačky vlastními rukávci, jež však vytlačeny byly dávno již všelijak strakatými jupkami. Nejsou-li bosy, bývají ženské obuty do střevíců, dříve do vysokých bot. Uhodí-li chladnější počasí, oblékají modré kacabaje, zimní to přiléhavé vatované jupky z flanelu, anebo se přiodívají velkými vlňáky. Netřeba připomínati, že jak lehké jupky tak i těžké kacabaje bávají všelijak ozdobovány pestrobarevnými pásky, ba i portami. V tom ohledu hýří zrovna přepychovými příkrasami jupky nedělní. Dříve nosívaly i ženské za chladnějšího počasí bílé flanelové lajble, jež oblékaly na natahačky nebo rukávce s kordulů. Hlavu pokrývají si starší ženské zvláště vázanými tureckými šatky, při čemž vlasy mají zcela ukryty a otočeny pevně kolem obálenky, kdežto dívky nosí již jen pod bradou vázané šátečky, z nichž vzadu jim vyčuhují pentličkami ozdobené lelíky. Než i ony uvazovávaly si kdysi ve všední den turecký šátek, ale většinou jen na ocas, t. j. s dlouhým cípem vzadu. Chtěla-li ženská ještě rychleji uvázati šátek, otočila je jen zběžně kolem hlavy a krku nazad, čemuž se říkalo míti uvázán šátek na bzenčanku nebo na babušu. Starodávný kroj lidu venkovského, na nějž ovšem v některých kusech někde působil i jako kroj městský, neměnil se dříve tak rychle, ježto byl pracně doma zhotovován, jako v novější době, kdy módy střídají se skoro stejně často, aspoň v místech okolo měst, jako módy městské.
Nedělní kroj mužský je nákladnější a pestřejší. Místo tenkých, pěkně vybílených gatí nosili se i v létě soukenné černé nebo namodralé nohavice, dosti upjaté a pěkně malované, t. j. modře šňůrkami lemované. V předu mají nohavice t. ř. schlopec, jímž si dospělý mladík prostrkával pěkně složený šáteček, jehož třapce tvořívaly zvláštní ozdobu. Nohavice se připasovaly silným dlouhým řemenem, jenž pobit je bombíčky a zakončen mosaznou přazkou. Dnes nosí se místo nohavic ponejvíce soukenné kalhoty barvy temně modré nebo šedězelené.
Sváteční košile, jejíž rukávy jsou v zápěstí zúžené, jest na prsou, náramcích, obojku a u pěstí bohatě a rozmanitě vyšívána; na ňadrech pod nějakým rozmarýnem vyšito i jméno. Dříve než si jinoch oblékne košili, navleče si na ni černou soukennou kordulu, která je vzadu modře malována na tulipány a zdobena červenými třapci vpředu u krku, vzadu u šosu a u kapsiček. Mimo to je obojek malován červeně. Z kytek je levá vpředu hodně větší než ostatní. Hlavu mívali naši stařečkové pokrytou hrotkovým kloboukem, jehož silné obrubky poněkud odstávaly; později, když vyšly klobúky z módy, vystřídali je zvanými vlčnovskými širáky s menší stříškou, jež konečně vyměněny za pořádnější širáky s větší střechou a barvy převážně černé. Starší klobúky i vlčnovské širáčky bývaly zpravidla ozdobovány šmukem. Rozumí se, že ke kožuchu v zimě patří na hlavu černá astrachánová baranica. Starší ženáči brávali místo kordul zpravidla flanelové lajble a nejstarší přehazovali přes sebe novou halenu se čtyřhranným límcem, na němž našity bývaly barevné pásly a střapce. Na nohy obouvali kdysi naši chlapé vysoké hovězí boty, t. ř. krajovice se železnými podpadky, vroubené kolem holínek modrou šňůrou a opatřené vpředu na kolenách pěkně modrým šmukem, které vystřídány později vysokými boty krabovanými.
V zimě obléká přes sebe náš Slovák nad to ještě kožich dubenák, barvy sytě dubové a pod kolena dlouhý, jen je kolem krku, u rukávů a pd pasu dolů kolem spodního okraje opatřen černomodrou beránčinou a bohatě ozdoben černými a bílými kůžičkovými pásky.
Dříve se od 14 let nosívaly vlasy dlouhé(od půl uší) a do rendlíka zastřižené, které se ostříhávaly, byl-li legrút u asendy odveden. Hned prý po odvodě v Ostrohu býval odvedenec vojáky ostříhán, později jakmile si jinoši stříhávali vlasy nakrátko, dostával odvedenec jako odznak černý šátek pod krk. Ale za našich dob si již všichni mužští stříhají vlasy krátce, jen sem tam některý stařeček má je na pútec rozčesány, do randlíku zastřiženy a důkladně namaštěny. I mladí si rádi jednou týdně mastí vlasy, aby se jim daly dobře nalíznút, zejména t. ř. ofina a káčerky.
Fotografie
Článek ze dne: 16.04.2006 . . . [ Rubrika: KULTURA --> HIST_FOLKLOR ]
|
