LHOTA OSTROVSKÁ POD PÁNY Z KUNOVIC
O poměrech v naší obci koncem 16. století se dovídáme
z urbáře, soupisu majetku, který si nechal zpracovat
pán Arkleb z Kunovic, kterému tehdy patřily mnohé obce
v okolí. Urbář se dochoval pod názvem Registra správní
panství Ostrov léta 1592. Jeho opis pořízený Jaroslavem
Novotným je každému přístupný v MZA v Brně (fond G
371, karton 11 č. 536).
Podle Register je ve vsi Lhota Ostrovská 72 usedlých
včetně dvou mlynářů.
První je půlláník Martin Blahuš, platí o sv. Jiří 15 grošů,
o sv. Václavě 15 gr., o Vánocích za hlásku 2 gr. Povinen
orati 3 dni, hnoje vyvézti 3 vozy, obilí z pole přivézti 3 vozy,
dříví k zámku ku palivu přivézti 3 vozy, drev prosebních
slove svadebních 2 vozy.
Ostatní půlláníci mají platby i roboty stejné.
(Co to znamenalo platit za hlásku? Kdysi dávno, když
šlechtic uzavíral dohody s nájemci své půdy, bylo povinností
sedláků také hlídat jeho sídlo (hrad, zámek), dvory,
rybníky ap. Později tyto hlídky konala pánova čeleď, ale
poddaní na to museli přispívat.)
Podsedník Valent Juračků platí o sv. Jiří 5 gr., o sv. Václavě
5 gr., o Vánocích za hlásku 2 gr., povinen žíti 3 dni.
Ostatní podsedníci stejně, jen Vaněk Dudek je bez povinnosti
žíti 3 dni.
Jan Mlynář ze mlýna horního dává osypu o sv. Jiří 14
měřic žita, o sv. Václavu rži 14 měřic, o Vánocích za hlásku
2 groše. Povinen robotovati k zámku, k dvoru, k pivovaru,
což starého díla opravovati a což nového díla od toho se
jemu podle slušnosti platiti má.
Pan Jan Leva ze mlýna dává osypu ročně o sv. Jiří rži
16 měřic, o sv. Václavě žita 16 měřic, též z podsedku o sv.
Jiří 5 gr., o sv. Václavě 5 gr. (podle titulu je to Jan Leva
z Brozánek – příslušník nižší šlechty – rytíř, zeman. Jeho
rod pocházel ze sev. Čech. V letech 1573-6 byl úředníkem
na Ostrově, r. 1589-90 tamtéž regentem (publ. Uherský
Ostroh str. 88), podle Register byl také nájemcem lánu v
Nové Vsi ze kterého platil o sv. Jiří 28 gr., o sv. Václavu
28 gr., o Vánocích za hlásku 2 gr., podýmného 1 groš 2
denáry, odevzdával pánu ovsa 2 měřice, hus 1, slepic 6,
vajec 16, drev k palivu přivézt 12 vozů. (podýmné – daň
z komínu, sedláci vedli kouř ze světnice jen pod střechu,
hrozil požár. Běda, když chytl neopatrné hospodyni omastek
na ohništi)
Uveďme jména usedlých půlláníků: Martin Blahuš, Jíra
Hašaných, Ondra Plachý, Pavel Reků, Vaněk Bubla, Martin
Červenka, Martin Plachých, Martin Reků, Lukáš Poláků,
Mikel Matyáše Štěrbova, Jíra Švec, Martin Vlk, Jančí horní,
Jíra Jana Vaškova, Jíra Pavelků, Jíra Pavla Rekova, Jíra
Reků, Jan Pavelků, Jan Krejsa, Pavel Varmužka, Jan Kulíšek,
Jan Štejnušek, Martin Kapělů, Pavel Bachan, Martin
Křivý, Jan Tomanových, Jan Čberek, Jan Křivich, Dobes
Dunda, Jan Špich, Jan Varumsků, Pavel Hošků, Mikuláš
Pavla Rekova, Jan Štefanů, Vaněk Bučinů, Matěj Ochranů.
(36 gruntů, kde asi stály? Z Josef. katastru z r. 1785
se dovídáme, že je v Dědině 39 selských stavení, z toho 2
podsedky v č. 13 a 79. Stejné je to i r. 1827.
Ulice Dědina - to je, pravděpodobně, prvopočátek
Lhoty někdy v 13. století. Napovídá to i samotný název
této hlavní ulice, pochází ze slova „děditi“ - grunty se dědily
z otce na syna, pokud ovšem nájemce řádně platil
sjednaný nájem, odevzdával naturální dávky a plnil robotní
povinnosti. To bylo v zájmu vrchnosti, a proto byla v
uplatňování práva odúmrti často shovívavá. Když sedlák
zrovna syna nebo žádné děti neměl, nájem přešel i na vdanou
dceru nebo vdovu, jen za vyšší poplatek - podle publ.
Lucemburská Morava 1310 - 1423, Jaroslav Mezník, str.
148).
Jména podsedníků: Valent Juračků, Matěj Holek, Jíra
Kolek, Mikuláš Čupka, Barton Pantal, Martin Hotáček,
Jan Ondroušů, Pavel Janů, Jura Vrhelků, Jan Kasaný, Mikuláš
Valkalů, Jan Blažek, Jíra Čubílek, Pavel Martina
Kučkových, Mikuláš Jana Burovich, Jíra Huryšků, Lukáš
Kuryče, Jíra Martinových, Vaněk Dudek, Mikuláš Valcoušů,
Matoušek Ondrovich, Mikuláš Mlčků, Vaněk Hořinka,
Martin Havřický, Jan Crha, Martin Bakalů, Matouš Převracelů,
Vaněk Plachých, Pavel Janáček, Jan Hanák, Jan
Bakalů, Mikel Šidlů, Mikuláš Prušanský, Jíra Ondráčků.
(do dnešní doby se ve Lhotě dochovala tato příjmení: Bachan,
Blahuš, Pavelka, Vlk)
Dále se v Registru píše: Suma lidí usedlých v té dědině
72 osob.
Suma platů stálých peněžitých svatojiřských i svatováclavských
i za hlásku do roka 52 zlatých 12 gr.
Suma žita ze dvou mlýnů 30 měřic po 10 groších činí
10 zlatých.
Suma rži z těch mlýnů 30 měřic po 7 1/2 gr. Činí 7 1/2
zlatého. (že si kdysi vrchnost domluvila platbu ze mlýnů v
naturáliích, měla zisk z obilí 17 1/2 zlatého. Všimněte si:
pšenici říkají žito, žito nazývají réž, ostatně v našem kraji
do dneška)
Lidé z té dědiny povinni všichni ze spolku při každých
svátcích po 10 slepicích, činí slepic 30 kusů, po 1 gr. činí
1 zlatý.
Pocty při velikonocí pánu dáti vajec 4 kopy 52, při sv.
Duše 4 kopy 52 činí 9 kop 44 vajec, kopu po 3 gr. činí 29 gr.
1 2/5 denáru. (z uvedeného vyplývá, že groš se skládal ze
7 denárů, byl to větší denár. Podle Pekaře a Smolíka existoval
už ve 14. stol. i menší denár, později zvaný halíř, do
groše jich bylo 12 až 14.
Pozorný čtenář si jistě všiml, že třicet slepic bylo za třicet
grošů, čili jeden zlatý, že necelých 10 kop vajec také
stálo skoro tolik, a že 3 měřice obilí - měřice byla objemová
míra, asi 60 litrů = asi 45 kg obilí - stály rovněž třicet
grošů, tedy zrovna tolik, kolik platil sedlák nájmu za statek
10 – 11 ha!
Není to trochu málo? K tomu sice musel na pozemcích
pána 3 dny orat, vyvézt 3 fůry hnoje, přivézt 3 vozy
s obilím, 3 fůry dřeva, posekat a usušit kus louky, nasekat
6 mandelů obilí, ale tyto práce byly ve srovnání s robotou
v 18. století docela snesitelné. Práce na vinicích byla
vrchností dokonce placena. Bezplatná práce sedláků na
statcích vrchnosti držela vlastně majitele panství „nad vodou“,
protože za peníze z nájmu se toho mnoho pořídit
nedalo.
Jen si porovnejte ceny zboží a práce v polovině 16. století
-podle publ. Blatnice z r. 1981 str.57: 1000 kusů šindelů
1 zl. 4 a půl groše, okování kola od vozu 7 gr., radlice 14
gr., nový chomout 20 gr., bečka vápna 14 gr., okovaná lopata
3,5 gr., motyka široká 7 gr., košík 5 gr., boty 19 gr.,
máz vína 3 gr., měřice ovsa 6 gr.
Mzdy: Hotař ročně 4,5 zl., pastýř 4 zl., nádeník za den
2 - 3 gr., tesař 4 gr., sečení žita od kopy 9 denárů.
Jak je možné, že za nájem se odváděla tak malá hodnota
v pe- nězích? Jak tomu bylo dřív?
„Obyčejně se tvrdí, že v průměru odevzdával poddaný
pánu ročně z jednoho lánu jednu hřivnu či jednu kopu
grošů“ – 60 mincí, půlláník polovinu - citát z knihy Lucemburská
Morava 1310 - 1423, Jaroslav Mezník, str.148.
Tehdy ovšem byla hodnota pražského groše daleko vyšší.
Ještě na konci 14. stol. stála kráva 20 až 55 grošů. Za 200
let si pán Arkleb z Kunovic mohl za 30 grošů (tzv. bílých)
koupit leda kozu.
Lidé nevěděli nic o infl aci. Roky letěly, střídala se staletí.
Zlata, stříbra v oběhu přibývalo jak se objevovala nová
naleziště. Po dobytí Nového světa připlouvaly do Evropy
koráby přetížené drahým kovem. Čeho je mnoho, to ztrácí
na hodnotě. K tomu přispívala i zištná mincovní politika
našich králů, zhoršující znenáhla minci.
Mnohé vrchnosti určitě pozorovaly, že za tytéž peníze
se nedá koupit tolik, jako před časem, ale nedalo se s
tím nic dělat, protože - cituji: „ K tomu ovšem přistoupila
tajemná úcta středověku před právním pořádkem jednou
zavedeným, jakoby věčné trvání míti majícím. Neboť
platy, jednou smluvené, nesměly býti zvýšeny“ - historik
profesor Josef Pekař, Kniha o Kosti, nakl. Elka Press 1998
str. 233. Srovnáváním ceny práce, obilí, dobytka atd. v různých
obdobích došel prof. Pekař k přesvědčení, že hodnota
peněz od 14. do 17. století poklesla 5 až 6 krát.
„Tak klesla cena peněz během 300 let, tak podivuhodně
zlepšilo se postavení poddaného sedláka a zhoršil se
důchod vrchnosti! Beze vší viny vrchnosti a beze všeho
přičinění sedlákova.“ - Jos. Pekař, Kniha o Kosti, str. 230.
Poddaný sedlák byl tímto zvýhodňován, gruntovní
páni chudli. Nejhůř na tom byla drobná šlechta - rytíři,
zemani, vladykové. Ti vlastnili třeba jednu vesnici či jen
půlku, a nájem od několika sedláků je vlivem infl ace po
čase neuživil. Museli své majetky prodávat a hledat obživu
jinde – ve vojsku, ve službě u bohatších šlechticů – viz
Jan Leva z Brozánek. Skoro v každé z obcí zachycených v
Registrech je uvedeno i několik „pánů“,kterým Kunovicové
pronajali mlýn či selský statek, někteří osvobozeni od
placení.
Kvůli infl aci byl na tom lepší ten šlechtic, který kdysi
dávno sjednal nájem v naturáliích, protože jak hodnota
peněz klesala, tak stoupala cena obilí, dobytka, slepic, vajec
atp.
„Až přišla válka třicetiletá se svým přehodnocením
všech hodnot - cesta k nové úpravě robot byla již snadnější“
- Josef Pekař,Kniha o Kosti, str. 233. Bylo to provázeno
častými selskými rebeliemi, nám je nejznámější povstání
Chodů r. 1693 proti nenáviděnému Lomikarovi)
Pokračujme však ve čtení Register: Při tej vsi jsou Hory
vinohradů, totiž Hora stará a v ní 15 čtvrtí 1 achtel, Hora
Hradišťky, v ní 18 1/2 čtvrti, Hora Lhotské Suchovy, v ní
15 1/2 čtvrti, Hora Lysiny, v ní 15 čtvrtí, všech 64 čtvrtí 1
achtel.
Z nich se pánu dostává zemního z každé čtvrti vinohradů
1 čtvrt vědra vína, činí 16 věder 3 1/2 mázu. Též z
těch vinohradů se dává desátek vína 15 beček, někdy více
někdy méně. (od r. 1764 vědro 56,6 litru, máz 1,41 l)
Roboty koňské
Suma robot orních v té vsi do roka 111 dní. Suma robot
hnoje vozí se do roka na rolí panské 108 fur. Suma obilí z
role do stodol panských svézti 108 fur. Suma drev na zámek
přivézti i s prosebními 180 fur.
Roboty pěší
Suma roboty žňové 42 dní. Jsou pololáníci všichni, jich
jest 36, každý obilí ozimého neb jarého po 6 kopách nažíti,
činí 216 kop. Povinni louku ke dvoru Novoveskému
náležitou ssíci, zhrabati a do stodol svézti, bejvá na ní sena
20 vozů.
Povinni vína pána do roka vyšenkovati 6 beček, o Vánocích
2, o Velikonocích 2, o sv. Jakubě 2 bečky. (proč
zrovna na sv. Jakuba -25. srpna - to jsou u nás hody. Znamená
to, že už koncem 16. století u nás stál kostel zasvěcený
sv. Jakubovi?)
Důchodové běžní
Povinni jsou za vína desáteční do sklepů panských při
zámku Hluku odvážeti.
Jsou masný krámy 3, na ty krámy kteří řezníci dobytky
bijí, povinen každý pánu do roka přepuštěného loje 1 kámen.
(váhová míra, 1 kámen je v době josefi nské - 20 liber
čili asi 10 kg)
Na hony povinni choditi jsou.
Při vsi pak mejto panské, které se spolu s Ostrovským a
Blatnickým židu pod určitou sumu projednává a lidé blatničtí
povinni jsou na něm stávati a je hájiti.
Ovce dvakrát do roka povinni holiti.
Povinni jsou vinohrady panské zdělávati a odkopávky
od kolí, tlučení a řezu, od presování, od dolůvky platí jim
po 2 gr. a od vázání, od smítání po 1 gr., od kamení sbírání
po 1 gr., od sbírání vína po 3 gr., od nošení vína putnářům
po 1 gr., od kolí vytahování po 5 gr. od jednoho achtele.
Podobně jsou v Registrech popsány i okolní obce a
městečka, aby majitel panství věděl kolik peněz mu plyne
od poddaných. Je podrobně uvedeno, kolik kterého
dobytka se chová v jeho dvorech a kolik se utrží, kolik a
jakého obilí se sklízí. Pán Arkleb z Kunovic měl přehled
kolik kop ryb se nasazuje do jeho rybníků a jaký je užitek.
Dvůr o dvou poplužích zapsaný v zemských deskách
r. 1415 (publ. Uherský Ostroh z r. 2000, str. 51), a v paměti
lidu uchovaný (Pamětní kniha farnosti z r. 1900, farář
Kolomazník) už podle Register v naší obci není.
Jak takový statek hospodařil? Krátce ze sousední obce
Nové Vsi: Dvůr panský v tejž vsi dobře vystavěný, v němž
se dobytek hovězí, krav dojných 40 kusů chovati může,
prodáním jalového dobytka užitku ročně 80 zlatých, dojného
omastku do 70 zlatých. (tento dvůr naproti restauraci
Racek za 1. republiky vlastnil statkář Charuza)
Obilí k témuž dvoru se těží tvrdého, samej pšenice
600 kop, rži se těží 300 kop. (všimněte si: pšenice a réž)
Při tej vsi jest rybník slove Kramanec, do něho se nasaditi
může 80 kop, plodné rybníčky 2. (škoda, že písař
neudal, kolik měřic obilí ve dvoře vymlátí z 900 mandelů,
abychom si mohli lepší vyčíslit výnos jednoho vrchnostenského
statku, který významně zlepšoval příjmy
majitelů panství.(srovnejte: z nájmu půdy lhotským sedlákům
bylo v penězích jen 52 zlatých a 12 grošů – včetně
za hlásku)
Ještě zajímavý údaj z Register týkající se naší obce:
Důchodové běžní při zámku Ostrově z města a Předměstí
vycházející - u zámku Ostrovu jest mejto, které se tu
vybírá na bráně i na Předměstí, též ve Lhotě Ostrovský a
Malej Blatničce, kteréž židé v nájmu drží a dávají z něho
ročně 60 zlatých.
Tolik z urbáře pána Arkeleba z Kunovic. Byl to prastrýc
Jana Bernarta, posledního z pánů z Kunovic, majitele
ostrožského panství, který se příliš angažoval v povstání
českých stavů proti Habsburkům. Po porážce na Bílé hoře
musel uniknout do ciziny a panství lacino koupil Gundakar
z Lichtenštejna.
MŠ
Článek ze dne: 01.12.2007 . . . [ Rubrika: ZPRAVODAJ --> ZPR-200706 ]
|
