43. let píše lhotskou kroniku
Stanislav Kapusta je první - a dodnes také jediný - kronikář,
který mapuje historii veškerého sportu v Ostrožské
Lhotě. Je obdivuhodné, že v dnešní době zároveň ještě pomáhá
s organizací a chodem fotbalového klubu, na lhotském
hřišti ho můžete vidět jako pořadatele nedělních
mistrovských zápasů. Bez nadsázky se dá tedy říci, že je
poslední aktivní Mohykán ze staré éry Sokolů.
Zažil nejlepší roky Sokola ve Lhotě a dobře si pamatuje
i útlum sportu, ba dokonce pozastavenou činnost fotbalového
oddílu v naší obci.
Právě díky němu máme mimo jiné exkluzivní dokumenty
o historii a vzniku TJ Sokol. V polovině šedesátých
let se totiž začal prokousávat archivem tehdejšího Svazu
tělesné výchovy v Hodoníně a později v Uh.Hradišti, kde
byly veškeré zápisy o dosavadním působení sportu ve Lhotě.
Čtyři tlusté kroniky lhotské sportu – to je výsledek stovek
hodin nekonečné a nedoceněné práce pana Kapusty.
Zápisy ze schůzí se ztratily
„S kronikou jsem začínal v červenci 1964, tehdy jsem
také začal dělat předsedu fotbalu ve Lhotě. V té době jsme
spolu se Staňou Zámečníkem (č.p. 379) a Staňou Bachanem
funkcionářsky táhli celý lhotský fotbal,“ vzpomíná
Stanislav Kapusta na začátky.
O tom, že budou oba pánové psát kroniku, se rozhodlo
na výborové schůzi u pana Hájka. Nejhorší byly začátky
kroniky. „Od roku 1946 existovaly pouze zápisy o činnosti
Sokola, které měl Milan Fridrich. Ty se bohužel ztratily,
a já jsem potom pracně v různých archivech vyhledával
tabulky a ostatní zprávy,“ říká.
Pokud jde o jeho sportovní začátky, hrál aktivně za
lhotské žáky a dorost. Po vyučení ale začal jezdit dělat
mimo okres, následovala stavba rodinného domku a tak
na aktivní fotbal už jaksi nezbýval čas. U funkcionářské
práce pan Kapusta zůstal, pamatuje si i prvního trenéra,
kterého Lhota platila.
„Byl to vůbec první cizí trenér. Přivedl ho tenkrát z
Hluku Franta Žajdlík, jezdil k nám na pionýru a je pravda,
že za trénování něco málo dostával. Bylo to spíš ale symbolické,
a pokud si pamatuji, tak to dělalo asi dvě nebo tři
stovky měsíčně.“
První zápas hráli Lhoťané už v roce 1932
Pokud jde o začátky fotbalu ve Lhotě, existují nejasnosti.
Ofi ciální vznik lhotského fotbalu se sice datuje rokem
1947, ale v knize vydané k výročí kopané v Hluku najdeme
zmínku, že jako první zápas doma odehráli Hlučané na
podzim roku 1932 právě proti Ostrožské Lhotě. Mimochodem,
vysoko nad ní vyhráli.
Proti komu tedy hráli? Kdo tvořil naše mužstvo? Co o
tom ví dnešní kronikář?
„Něco málo o tom vím. Tehdy to bylo pravděpodobně
mužstvo Rudé Hvězdy Ostrožská Lhota. To se ale nedá počítat
jako vznik fotbalu u nás, byl to ojedinělý zápas. Kdo
tenkrát za Lhotu hrál, to ale opravdu nevím,“ odpovídá.
Na tento fotbalový zápas už asi jenom těžko budeme hledat
nějakého pamětníka. Pokud si někdo toto utkání pamatuje,
ať se nám ozve, budeme vděční za každou informaci.
Nejlepší a nejhorší roky fotbalu
Za svých šedesát let existence zažila fotbalová Lhota
skvělé časy, ale také půlroční zastavení činnosti prvního
mužstva. Náš kronikář si velmi dobře vzpomíná na nejlepší
i nejhorší léta lhotského fotbalu.
„Jednoznačně nejhorší roky našeho fotbalu byly na
počátku šedesátých let. Dobře si pamatuji velkou rvačku,
ještě na starém hřišti na placi (21.5.1961). To tenkrát u nás
hrálo Podolí, rozhodčí byl až z Brumova, a vím, že přijel
na motorce. Lhota vedla 4:1, ale nakonec to skončilo 4:4.
Po utkání Jakub Dominik, který v zápase dělal pomezního
a dokonce byl pořadatel, začal rozhodčího mlátit praporkem
. Přidali se k němu další diváci a rozhodčí musel utéct
a schovat se v baráku u Křápků, kde čekal až se to celé
uklidní,“ vypráví pan Kapusta.
Byla to nejčernější éra v dějinách lhotského fotbalu,
naše mužstvo bylo přeřazeno do základní třídy a podle
pana Kapusty to byla také největší šarvátka a rvačka v historii
fotbalového klubu.
Ale daleko lépe se vzpomíná na „zlaté časy“ fotbalu ve
Lhotě. To je konec osmdesátých let a první postup Lhoty
do krajské soutěže v historii našeho fotbalu. Zápas o čelo
tabulky I.B třídy s mužstvem Slušovic (jaro 1979) vidí kronikář
jako dosavadní vrchol lhotské kopané.
„Tenkrát jsem vyplácel rozhodčí, Slušovice přijely s exligovým
Juranem a obě naše branky vstřelil Pavel Skopal.
Zápas skončil remízou (2:2). Na utkání bylo rekordních
1012 platících diváků, ale tenkrát platily i ženy. Byl to dosavadní
vrchol našeho fotbalu, bohužel v dalších letech to
šlo s našim fotbalem z kopce,“ říká Stanisla Kapusta.
Mužstvo tehdy trénoval Milan Prajza z Hluku, který
podle pana Kapusty vůbec nedával šanci nadějným dorostencům,
stavěl na hráčích, kteří se do Lhoty vrátili na
konci své kariéry.
„Hrozil generační problém a v případě zranění těchto
hráčů za ně chyběla náhrada. My jsme s ním měli tenkrát
ve výboru velké spory. Chtěli jsme, aby dával šanci
mladým z dorostu. Prajza ale razil heslo, že učně trénovat
nebude. Nakonec to dopadlo tak, že po zranění a ukončení
činnosti třicátníků, neměl skoro kdo hrát a Lhota sestupovala.
Prajza potom logicky odešel zpátky do Hluku.
Podle mě to byl nejhorší trenér v historii Lhoty. Měl hotové
hráče a nesnažil se do mužstva dostat mladé kluky,“
myslí si pan Kapusta.
Jsou to hodně tvrdá slova na hlavu trenéra Prajzy, ale
je to názor kronikáře, který v té době byl ve fotbalovém
výboru.
Druhý takový vrchol lhotského fotbalu podle Stanislava
Kapusty je současnost spojená se jménem trenéra Josefa
Dominika.
„Dneska hrajeme v historii klubu podruhé krajskou
soutěž prakticky s totožným kádrem, se kterým jsme hráli
základní třídu. Ani nám nehrozí, že odejde hlavní sponzor,
protože Lhota žádného nemá a soutěž hrajeme se samýma
Lhoťanama. Klobouk dolů před trenérem Dominikem,
který mužstvo dovedl tam kde je,“ neskrývá spokojenost
pan Kapusta.
Zároveň přiznává, že velmi fandí i funkcionářské dvojici
Zalubil-Miklíček. „Je vidět, že si padli do noty a hlavně
jsou za nimi vidět výsledky, ať už sportovní nebo i materiálové.
Ve které dědině se můžou pochlubit, že žáci nebo i
přípravka mají každý na tréninku svůj balón? Také se mně
líbí jejich nápad se stavbou tribuny na našem hřišti,“ pokračuje
ve spokojeném tónu.
Jedenáct let s píšťalkou
Dříve narození Lhoťané si určitě pamatují pana Kapustu
také jako okresního rozhodčího. Jak se k této „profesi“
vůbec dostal a kdy začal rozhodovat zápasy?
„Bylo to v roce 1971, v té době byl nedostatek rozhodčích
a tak přišlo z okresu nařízení, že klub, který nebude
mít svého rozhodčího, tak bude muset svoje mistrovské
zápasy za trest hrát dopoledne,“ popisuje svoje začátky
pan Kapusta.
Z jeho strany to byla vlastně pro Lhotu oběť, aby fotbalisté
mohli hrát ve svém tradičním čase, jak je u nás dlouhá
léta zvykem – v neděli odpoledne.
S rozhodcovskou píšťalkou poznal pan Kapusta vesnická
hřiště nejen na našem okrese, ale například také na
Slovensku, tam se mu pískalo asi nejlépe.
„Tehdy existovala mezi okresními fotbalovými svazy
výměna rozhodčích, tak nebylo nic neobvyklého, že
jsem byl delegován na utkání třeba i do okresu Trenčín.
Na Trenčínsko jsem jezdil rád, Slováci byli takoví srdeční,
rozhodoval jsem tam něco kolem padesáti utkání. Vzpomínám
si, že hodně jsem pískal například v Soblahově, to
byla družební vesnice Lhoty.“
Po úrazu kotníku v roce 1982, a také kvůli pracovnímu
zaneprázdnění, pan Kapusta po jedenácti letech píšťalku s
defi nitivní platností odložil.
Je Lhota fotbalová obec?
Jan Matuštík, Pavel Skopal, Tonda Hejna, Tonda Lopata,
v poslední době Tomáš Malušek, Michal Zalubil, Saša a
Jan Machalovi, Josef Fojtík- to jsou jména fotbalistů, kteří
hráli nebo hrají vyšší soutěž v jiných klubech, než u nás
ve Lhotě. Dá se vzhledem k tomu říci, že naše dědina je
mimořádně úrodná na dobré fotbalisty? Jak to vidí náš
kronikář?
„Vyrostlo tady hodně dobrých hráčů, ale podle mě vyloženě
fotbalová obec nejsme. Když se podíváme do okolí,
takovými obcemi je například Dolní Němčí, Kněžpole
nebo Nedachlebice. V Dolním Němčí se hraje dlouhou
dobu krajská soutěž, z Kněžpole pochází bývalí ligoví hráči
Pauřík nebo Jánoš, Nedachlebice se zase drží už několik
desetiletí v krajské soutěži, a co si pamatuji, tak nikdy nesestoupily,“
míní.
Povídání s panem Kapustou bylo opravdu zajímavé, o
tom svědčí i poznámka jeho manželky, která slyšela vyprávění
z vedlejšího pokoje. „Poprvé manžela slyším, jak
ze sebe sype všechny ty vzpomínky, které má uložené
někde hluboko v sobě,“ vystihla situaci paní Kapustová a
ještě dodávala: „Manžel je obrovský patriot Lhoty, a co se
Kapustová jmenuji, tak pro Lhotu by dýchal a pro fotbal
obzvlášť.“
STANISLAV DUFKA
Stanislav Kapusta tráví u „svých“ kronik nekonečné hodiny.
Článek ze dne: 01.01.2008 . . . [ Rubrika: ZPRAVODAJ --> ZPR-200603 ]
|
Žádný komentář nenalezen.
|
V Ostrožské Lhotě je největší solární elektrárna ve střední Evropě. V roce 2009 byly v Ostrožské Lhotě zakončeny stavební práce na největší fotovoltaické elektrárně ve střední Evropě. Celkový instalovaný výkon elektrárny je 2,25 MWp.
|
|
