Šéf fotbalu: Ve dvou se to lépe táhne
S Mirkem Zalubilem - šéfem lhotského fotbalu i
lhotských sportovních klubů - jsme si povídali na hřišti
v sobotu 16. září, kdy už byl večer, venku tma a on si
odskočil od obsluhování ve své hospodě. Nálada byla
dobrá, protože naši fotbalisté měli za sebou vítězství
nad favorizovanými Otrokovicemi „B“ a teprve před
sebou výprask ve Strání, který jsme nemohli ještě ani
tušit.
Soukeník a Gabriel? Dobrý nákup za tajnou cenu
Domlouvali jsme se na tomto povídání už delší
dobu, samého mě zajímalo, co se kolem lhotského fotbalu
děje, ale když jsme se najednou do povídání pustili,
nevěděl jsem čím začít. Nechal jsem tedy na Mirkovi,
aby zvolil úvod.
„Jsem rád, že jsem hned na začátku svého působení
v čele fotbalu vytvořil tandem s Tondou Miklíčkem.
Vydali jsme se vlastní cestou, a i když jsme si vybrali
tu složitější cestu, nelituju toho. Takto spolu uděláme
mnohem víc práce, mnohem líp se domluvíme, než
kdyby nás bylo třeba osm,“ vypráví Mirek a poté dlouze
líčí, jak ostatní členové fotbalového výboru jsou spíše
pasivní. „Myslím, že ti další by se měli nad sebou zamyslet,
bylo by výborné, kdyby byli aktivnější, určitě
bychom jejich pomoc přivítali,“ podotýká.
Nechávám si povykládat, jak byl zvolen do čela fotbalu
(bylo to až na třetí pokus, kdy podle svých slov
souhlasil poté, co to nikdo nechtěl dělat a delegáti nikoho
nedokázali vybrat), a potom se vracíme k jeho funkcionářským
začátkům. Na co se soustředil, když se ujal
vlády nad nejpopulárnějším lhotským sportem?
„Právě jsme spadli s prvním mužstvem do III. třídy,
atmosféra nebyla dobrá, věděl jsem, že první je
nutné stmelit kolektiv a také vytvořit kvalitní mužstvo.
Myslím, že obě věci se povedly, dnes jsem maximálně
spokojený. Přitom bych rád dodal, že trenérovi nikdy
nemluvím do řemesla, je zcela na něm, koho postaví a
koho ne,“ reaguje Mirek.
Dlouho se zastavujeme u budování mužstva, zajímají
mě především dva klíčoví hráči mužstva, s jejichž příchodem
začala vítězství i dobrá atmosféra. Oba hráče,
brankáře Soukeníka a stopera Gabriela, přitom přivedlo
duo Zalubil-Miklíček.
„Tehdy to v naší brance hořelo, a tak jsme jeli do Synotu,
kde chytal brankář Soukeník, který ale prodělal
těžší zranění. Na prvním setkání nám na Synotu řekli,
že podle tabulek bude stát kolem 100 000 korun, ale
po několika setkáních jsme se domluvili na přijatelné
ceně,“ tvrdí Mirek.
Jenže dozvědět se zejména finanční podrobnosti o
těchto přestupech není možné, můj spolusedící o nich
mlčí, a to i poté, co ho zkouším přece jen trošku rozmluvit.
„Nerad bych o těchto věcech mluvil, pokud jde o
brankáře, zaplatil peníze sponzor. Dohodli jsme se, že
jméno zůstane utajeno,“ odmítá otázky Mirek a podobně
tajemný je i v případě výborného stopera Gabriela. I
v něm má Lhota velkou oporu. „Gabriel byl dobrý kup
za dobrou cenu z Hluku, i když jsme museli pustit Ondru
Zalubila,“ prohlašuje stručně fotbalový předseda.
Chceme zlepšovat zázemí pro diváky, slibuje předseda
Od mužstva se dostáváme k budování samotného
sportovního areálu. Než ale ještě přijde na něj řada,
začneme se samozřejmě bavit o Mirkově další nezanedbatelné
úloze – a to úloze majitele hospody, kterou
má pronajatou právě od oddílu, jemuž šéfuje. Tato jeho
podnikatelská role přímo souvisí i s rozvojem areálu, to
je nám oběma jasné. A mě osobně těší, že on o ní mluví
velmi otevřeně a snad i upřímně.
„Lidé si musí uvědomit, že na prvním místě je pro
mě hospoda, je to moje živobytí, rodina, a pak následují
koníčky. Já jsem přesvědčený, že čím víc bude vzkvétat
sportovní areál, tak se bude dařit také všemu kolem,
včetně například fotbalu či hospody,“ míní Mirek.
Tak teď už můžeme mluvit o naprosto konkrétních
věcech, například pergole, která zastřešuje venkovní
posezení v hospůdce, a která vyvolala i rozporuplné
debaty ve Lhotě. Peníze na pergolu šly totiž ze sportovního
grantu, který podle některých hlasů mohl jít na
sportovnější věci.
„Když člověk jezdí po stadionech, tak vidí skoro
všude lepší přístřešky, než který jsme měli ve Lhotě.
Proto jsme se rozhodli pro pergolu, jsem přesvědčen,
že to bylo správné rozhodnutí, byť v tom někdo může
vidět střet zájmů,“ odmítá kritiku Mirek a podobně hájí
i nynější změny, kdy se posunulo zábradlí a zmizela část
laviček u okraje hřiště.
Jak on sám prohlašuje, hlavní cílem je podle něj
zlepšení diváckého zázemí, k čemuž by mohlo napomoci
i vybudování zcela nové tribuny. „Projekt je vypracovaný,
tribunu bychom spustili od horního balkonu až
dolů, Zkusíme opět oslovit nadaci pana Valenty, rádi
bychom tribunu postavili, i když zatím bude nekrytá,“
říká Mirek.
Čekal bych více uznání
Samozřejmě, jako v mnoha jiných věcech, nejdůležitější
jsou peníze. A těch není dostatek nikde, ani v
lhotském fotbale. „Velmi rádi přivítáme další sponzory,
snažíme se hledat další, za každého jsme vděční,“ ujišťuje
Mirek.
Snažím se udělat si ve sponzorech jasno, což se mi
brzy daří. Podrobněji se zastavujeme u těch největších.
Obecní úřad, firmy Dobet, Staveko, Sport Club, stolářství
bratrů Hyrákových. Kromě nich samozřejmě existuje
i několik menších.
Mirek mě několikrát připomíná, že by jim všem
rád poděkoval, takže tímto tak splňuji jeho přání. A u
poděkování v závěru ještě zůstanu, tedy u poděkování
šéfa klubu, bavili jsme se o řadě dalších věcí, ale rozsah
článku neumožňuje v tomto čísle připisovat další a další
řádky.
Přesto alespoň stručně. Bavíme se o změně financování
fotbalu, pro fotbal výhodnějšího, které prosadilo
nové vedení, bavíme se o nové sekačce, kterou se podařilo
v kritické chvíli na splátky koupit, bavíme se o provedeném
provzdušnění hřiště i o tom, jak je náročné,
starat se o hrací plochu a vše kolem. Bylo by opravdu o
čem mluvit.
A na závěr ještě jednou Mirek: “Rád bych poděkoval
opravdu všem sponzorům, hráčům, brigádníkům, kteří
tady strávili hodně času při zvelebování areálu, prostě
bych chtěl poděkovat všem lidem kolem fotbalu a sportu
ve Lhotě.“ Tolik tedy Mirek Zalubil. Ale pozor, ještě
má poněkud nezvyklý dodatek: „A rád bych poděkoval
i manželkám a přítelkyním, vím, že to s námi nemají
jednoduché, přesto bych je poprosil o trpělivost s námi,
kteří se kolem sportu točíme.“ Už bych tedy mohl definitivně
končit, ale nedá mi to, zajímá mě ještě, jak často
uvažoval, že všeho kolem fotbalu či vůbec sportu nechá.
„Tak jednou, dvakrát do roka si říkám, že se vším seknu.
Občas se divím, co z některých lidí vyleze, fotbal je
prostě sport, u které si spousta lidí myslí, že mu rozumí
a mluví do něho. Když si uvědomím, co jsme za tři roky
udělali, čekal bych více uznání. Ale když se občas někdo
najde a s uznáním mluví, co se tady ve Lhotě podařilo,
tak mám opravdu velkou radost i chuť do další práce.“
Radek Bartoníček
Článek ze dne: 01.02.2008 . . . [ Rubrika: ZPRAVODAJ --> ZPR-200609 ]
|
